Blog

Také se vám občas stává, že vás někdo pěkně rozčílí, je vám velmi nepříjemné jeho chování, vadí vám na druhých jejich lhostejnost, sobeckost, povýšenost nebo naopak to, že se příliš podceňují, že jsou uzavření či konfliktní? Těch věcí a situací by bylo mnoho, u každého z nás by to bylo něco jiného.

To, co v nás vyvolává pocit silných emocí na chování druhých, to, co nás tak štve, je náš stín. Druzí nás na něj svým chováním pouze upozorňují, tzv. nám jej zrcadlí.

Stín je přirozenou součástí naší podstaty, tak jako světlo. Každý z nás má v sobě světlo i stíny. Světlo jsou věci, které na sobě máme rádi, které zcela přijímáme, jsou s námi v souladu. Stín je naše nevědomá část, která se hlásí o slovo a upoutává naši pozornost právě prostřednictvím silných negativních emocí. Stíny máme zatlačené někde hluboko, abychom je tolik nevnímaly, ale jsou s námi a díky lidem v našem okolí se nám ukazují jako v zrcadle. Neměli bychom se na druhé zlobit, ale poděkovat jim, že si díky nim můžeme svůj stín uvědomit, přijmout ho a zpracovat. Stíny nejsou negativní, díky nim jsme celistvější. Světla a stíny v nás vytvářejí harmonii a rovnováhu.

Jak u sebe stín poznáme?

Zjednodušeně řečeno můžeme říci, že stín je to, co nás z dlouhodobého hlediska u druhých štve, vytáčí nás, co nám na nich vadí, co se nás bytostně dotýká, zejména u lidí v našem okolí, u blízkých (partnerů, dětí, rodičů), kamarádů, kolegů.  Zkuste začít vnímat nějakou charakterovou vlastnost, která vás u vám blízkých lidí štve a připustit si, že takovou vlastnost máte i vy v sobě. Napoprvé je to velmi těžké, vůbec si přiznat, že něco podobného bych mohl mít i já v sobě. Ale je to tak, jinak by se nás to nedotklo a neměli bychom tak silnou emoční reakci. Čím více se svému stínu bráníme, např. „já nejsem takový sobec“, čím více ho v sobě potlačujeme, tím více se hlásí o slovo. Čím více se ho snažíme před okolím skrývat, tím více nás naše okolí přesně takové („sobecké“) vnímá.

Proč svůj stín přijmout?

Za každým naším stínem je velké množství energie, kterou vynakládáme na jeho potlačení, nasazujeme si masky, aby nás druzí přijímali. Pokud si začneme být svých negativních stránek vědomi, získáme tak nad nimi určitou část kontroly. Ve chvíli, kdy si uvědomujeme svůj stín, je to vlastně takový bezpečnostní mechanismus, aby nás stín v nestřeženém okamžiku nemohl přemoci a nezačal ovládat naše chování.

Zkusme si pomalu přiznat, že i my v sobě máme tuto vlastnost a začněme ji přijímat. To je první krok k vítězství, upřímně si připustit, že to je můj stín a vytáhnout ho na světlo. Přijmeme pak lépe lidi ze svého okolí, nemáme jim co vyčítat, i my sami v sobě máme podobné vlastnosti. Daný člověk se pak může přestat takto chovat, nebo to byl do té doby pouze můj úhel pohledu, můj promítnutý stín do daného člověka, aniž by daný člověk vůbec touto vlastností oplýval. Zároveň se však může stát, že daný člověk zůstane úplně stejný, protože takový povahově je, ale my už na něho negativní emocí nereagujeme. Toto je pak i krásnou kontrolou k tomu, zda máme určitý stín zpracovaný či ne.

Měli bychom umět poděkovat za všechny lidí ve svém okolí, kteří nás na naše stíny upozorňují, díky nim o nich víme, můžeme je přijmout, odhodit naše stará přesvědčení a programy, které nám neslouží. Za stíny bychom měli být vděční a mít je rádi.

Zdroj / inspirace: Jarda Grünwald, Práce se stíny a jejich integrace.